Autor: Stephen King Rok vydání: 1986

Stephen King je určitě nejuznávanjším a nejlepším hororovým spisovatelem druhé poloviny 20. století. A "To" je nejuznávanější a nejlepší hororová kniha tohoto nejuznávanějšího a nejlepšího hororového spisovatele druhé poloviny 20. století. Kniha je děsivá nejen svým obsahem, ale i svou obsáhlostí (přes 1000 stran) a vyšla již v mnoha vydáních, přičemž téměř každé připomíná, že tohle je opravdový Kingův majstrštych. A ne že by to nebyla pravda.

Děj knihy nelze vyprávět: je to perfektně a nemožně zdlouhavě gradující příběh plný účelných a barvitých postav, jejichž charakter je rozpracováván snad na 70% knihy, avšak čte se dobře a je nezbytný pro pochopení hororových pasáží i pro kontrast s nimi.

King vypráví ve své knize nečernobíle, rozvrženy jsou i charaktery postav záporných, s výjimkou jednoho: "příšery", o níž román vypráví. Ta je prezentována jako čiré zlo s mnohými podobami, které jsou přizpůsobeny povaze postav, které jsou nuceny ke konfrontaci s ním. Je proto obecně zosobněno nejpříznačnější podobou chameleóna, skryté tváře, synonymem falešnosti a umělosti, nucenosti: klaunem. Tato postava je spojem mezi abstraktní podobou příšery a tou skutečnou, která zabíjí.

Hlavních hrdinů je přesně sedm, každý má svým způsobem vyhraněnou osobnost - vůdce, hypochondr, tlusťoch, vtipálek, holka, černoch, Žid. Každý je něčím specifický, avšak jejich vlastnosti se rozvíjejí s postupem vyprávění, jsou odhalovány jejich nejrůznější duševní zákoutí a King tak sestavuje důmyslné psychologické obrazce, které jsou většinou střípků slepovaných již od začátku, které se mohou bez kontextu zdát zbytečné ba mohou snad i bez něj patřit jakoby do jiného žánru než hororu, jenže dohromady se všechny podílí na spletitém, důmyslém, pět let psaném příběhu, atmosféře města, které je snad nejstrašnějším místem světa a na celkové genialitě tohoto výjimečného díl

K tomu si připočtěme stylistickou stránku věci, Kingův jazyk, až nepřirozeně přirozený a nereálně jednoduchý, lidový, skvělý, naprosto mimořádný český překlad, který tuto jazykovou formu i v českém převedení plně zachovává (místymá snad hrubé nesrovnalosti, záměny jmen a t.d., ale to je spíš chyba korektorova - nelze přeložit jedenáct set stránek včetně básní, říkanek, metafor, v tak stejném a zrnitém jazykovém provedení bez jediné chyby!) a máme tady naprosto strhující knihu, jejíž délku se vyplatí přetrpět - to je jako s Biblí, jenže v beletrii.

Hodnocení: 95% Ondřej Fischer